Historické památky a budovy v Plzeňském kraji

“Malé muzeum, ale zajímavé. Dozvíte se hodně informací z historie Chodska a o rodu Jana Sladkého Koziny. Výklad je ze záznamu výkladu jedné z dřívějších průvodkyň a je v chodském nářečí. Současná průvodkyně je velmi příjemná a ochotná. Určitě doporučuji navštívit. Je možné navštívit i nedaleký pomník Jana Sladkého Koziny, u kterého je příjemná restaurace Chodská chalupa.”

“Národní památník bitvy u Domažlic naleznete na vrchu Baldov u Domažlic. Porážku nad křižáky připomíná památník ve tvaru husickeho kalichu, který byl slavnostně odhalen na Baldovském návrší 14.8.2015”

“Krásné místo s kouzlem minulosti.”

“Místo má neopakovatelnou atmosféru – propojuje historii rodu Lamberských, přírodu Pošumaví i život místních lidí.”

“Moc pěkné prostředí, památník čerstvě po rekonstrukci.”

“Nádherný výhled, příjemná procházka,”

“Pěkný výhled přes branku na věž, super na fotky :)”

“Útulné a krásné malé náměstí v samém centru Tachova”

“zajímavé místo zvláště pro milovníky historie 1.světové války”

“Zajímavé a tajemné místo Tři ploché kameny navršené na sebe jsou pokládány za keltský obětní oltář. V prostředním kameni je znatelná vyhloubená jamka se stružkou.”

“Stará mohutná lípa, která toho jasně viděla hodně. Obrovská koruna se rozprostírá do všech stran a je na ni krásný pohled ve slunečním světle. Kmen je velmi dutý a působí přízračným dojmem.”

“Těžká historie oblasti, ale krásné místo”

“Vypracování urbanistického plánu zástavby někdejšího Saského (dnes Severního) Předměstí na konci 19. století dalo impulz i k dalšímu stavebnímu rozvoji Lochotína. Poklidná čtvrť s rozsáhlým parkem, v jehož centru se nacházel lázeňský areál, se pomalu začala proměňovat v luxusní vilovou kolonii. Někdejší sezonní lázeňské vily postupně nahrazovaly výstavné rodinné domy, mezi nimiž jako první jednoznačně vynikla secesní vila Karla Kestřánka, realizovaná podle návrhu koterovského rodáka Františka Krásného (1897–1898). V letech 1914–1915 lochotínskou zástavbu obohatila neméně velkorysá vila plzeňského stavitele Václava Friše a jeho ženy Anny. Frišovi zpracováním projektu pověřili tou dobou ještě nepříliš známého architekta Oldřicha Starého, který od roku 1912 působil v Plzni jako pedagog na české průmyslové škole. Realizaci stavby zajistila Frišova vlastní stavební firma. Oldřich Starý, jenž se po první světové válce stal průkopníkem českého purismu a funkcionalismu, navrhl vilu ještě pod vlivem historizujících stylů, jak je patrné z celkového hmotového řešení této patrové stavby s mansardovými střechami, věžicemi, členitými štíty či iluzivní bosáží. Četné detaily (zejména tvarově rozmanitá okna, zábradlí) však prozrazují autorovu snahu o navázání na aktuálnější architektonické styly – secesi a modernu. Fasádu ještě doplnil florálními plastickými ornamenty plzeňský sochař Otokar Walter. Nejdůležitějším společenským i komunikačním uzlem vily byla dvoupodlažní obytná schodišťová hala s ochozem v prvním patře, doplněná o honosný krb s reliéfem sv. Jiří. Halu v přízemí obklopovaly dvě další reprezentační místnosti – jídelna a s ní propojený obývací pokoj. Veškeré interiéry byly bohatě zdobené nástropním štukovým dekorem, luxusním táflováním z exotických dřev a dalšími řezbářskými prvky. První patro mělo privátní charakter – podobně jako v přízemí sem bylo situováno šest obytných místností (v tomto případě soukromé pokoje a ložnice) s předpokojem a hygienickým zázemím. V suterénu se kromě bytu správce nacházely také sklepy pro květiny, ovoce a zeleninu, nechyběla ani žehlírna a mandlovna. Díky soustavě venkovních teras a balkonů bylo dosaženo maximálního propojení vnitřních prostor se zahradou (což bylo typické spíše pro meziválečné funkcionalistické stavby). Součástí vily byla také zimní zahrada pod jižní terasou. Na rozlehlém pozemku, který Friš později předělil, aby v jeho východní části mohl vystavět dvojdům pro své potomky, se nacházela také garáž, skleník a besídka. Po druhé světové válce byla vila znárodněna a využívána jako škodovácký internát, po roce 1960 také jako dětský domov a zvláštní mateřská škola. Navzdory změně funkce byly v této době provedeny jen minimální stavební zásahy v interiéru. Po roce 1989 byl dům v restituci vrácen dědicům původních majitelů, kteří jej obratem prodali. Noví vlastníci ji však neobývali a budova, přestože byla v roce 1994 prohlášena nemovitou kulturní památkou, nadále chátrala. Koncem devadesátých let ji odkoupili její současní majitelé, kteří provádějí postupnou rekonstrukci a vilu příležitostně propůjčují pro různé společensko-kulturní události. Zdroj: https://pam.plzne.cz/objekt/c8-493-vila-vaclava-a-anny-frisovych”

“Moc hezká procházka, s malými dětmi trochu obtížnější terén a stoupání, ale dá se to i tak absolvovat. Ze zříceniny zbyla opravená věž s noc hezkou vyhlídkou po okolí, zbytek zubu času už moc neodolal. S malými dětmi výstup přes hodinu. Bez vstupného.”

“Moc hezky zrekonstruovaný dům a krásné Němejcovy obrazy, i nedokončené.”

“Hradlový most Rechle je technická památka v údolí řeky Vydra na území Národní park Šumava, nedaleko obce Modrava v nadmořské výšce cca 940 m. Most měří cca 72 m na délku a asi 3,5 m na šířku. Sloužil původně k zachytávání plaveného dřeva při jeho přemísťování z šumavských lesů pomocí tzv. plavebního kanálu. Vybudován byl v letech 1799–1801.”

“Když máte štěstí je to úžasný pozorovat, jak jde celá smečka. Letos jsme takový štěstí neměli, viděli jsme jenom 3 vlky. Ale je to krásná procházka lesem.”

“Sice bylo zavřeno už po sezóně, ale procházka a výhled z Pustý Hrádek je skvělý.”