Cestovní kancelář ve Středočeském kraji

“Kokořínsko je pro mě čistá romantika. Ty pískovcové skály, hluboké rokle, jeskyně a rybníky, to všechno vytváří úžasnou scenérii. A hrad Kokořín, tyčící se nad údolím, je jako z pohádky. Miluju tam ty procházky, to ticho a tu atmosféru. Je to místo, kde si člověk odpočine a načerpá inspiraci. Vždycky tam objevím nějakou novou skalní formaci nebo zapomenutý koutek.”

“Hrbitovni kostel, nove opraveny, v noci krasne nasviceny.”

“Super místo, které ještě není tolik známé, jako třeba vyhlídka Máj. Pohodová procházka od vlaku dobře značenou cestou.”

“Bohužel jsme na vyhlídku došli zrovna když padla brutální mlha, která se zvedla hned jak jsme byli dobré dva kilometry pryč od skály... Nicméně trasu z Pustovět na Čertovu skálu mohu vřele doporučit, pohodová, stezka kde se střídá mírný kopec se stejně mírným klesáním a rovinkou. Také doporučuji využít vedlejší cestičku, která se odpojuje od červené značky kousek nad dětským táborem, je to příjemná, široká lesní cesta po vrstevnici, co vás bez odboček dovede až k vyhlídce.”

“Nové opraveno. Nová dřevěná lávka nad starým mostkem”

“Čtyřmezí je místo, kde se potkávají katastry čtyř obcí - Dobříš, Hostomice, Buková a Rosovice. Současně se zde kříží lesní cesty. Od roku 2014 je označeno kovovým kruhem zapuštěným v zemi, na němž jsou vyznačené výseče směrů k příslušným obcím. Dále zde spatříte barevné značky umístěné na stromech, které tvoří kružnici.”

“Krásná lezecká oblast se spoustou sportovních cest obtížnosti 6-8 (je tu i pár devítek, ale i pár pětek). O víkendech tady bývá dost plno. Parkuje se na parkovišti Koněpruských jeskyň.”

“Viadukt je pekny a pokud jedete kolem, zastavte se.”

“Soutok je krásné misto jak pres den tak v noci.”

“Krásné místo, Medník je význačný kopec u vesnice Pikovice na území obce Hradištko v Posázaví. Dosahuje výšky 416,5 m n. m. a ční nad údolím Sázavy.”

“Moc pěkné a klidné místo,vzpomínka taky to tam hezky začíná a ten konec je smutný.”

“Zámek v zapadajícím podzimním slunci a barevné listí kam se podíváš...”

“Postarší kostelík, který voní svou historií. Pokud mate cestu kolem určitě doporučuji zastávku. Nejlépe v neděli před mší cca 9.00, mše probíhá 9.30. Možná budete mít štěstí i v jiný den.”

“Kostelík je nádherná románská stavba, opravdu maličký, ale s úžasnou atmosférou ❤”

“Kolo, běh, pejsci...klid a pohoda. Vůně lesa.”

“Pěkné přírodní zázemí, krásná Jizera, koupání”

“Bezesporu nejkrásnější údolí Českého Ráje. Od starobylého hradu Kost až k mlýnu z pohádky S čerty nejsou žerty se jedná asi o tři kilometry dlouhou procházku po nově upravených cestách opravdu nádhernou přírodou. Škoda že jsem musel uskakovat bezohledným cyklistům, kteří nepochopili že pro cestování na kole jsou určeny cyklostezky. To byl ale jediný mínus. Pokud vyjdete z hradu Kost, můžete se vrátit třeba přes vesnickou památkovou rezervaci ve Vesci u Sobotky.”

“Krásná příroda a naštěstí ještě "skoro nedotčené" místo na vycházku s dětmi ❤️”

“Krásně udržovana zřícenina, kde si můžete udělat i piknik, děti si zde můžou i hrát. Jediné minus je že zde není kde zaparkovat. Vstupné je dobrovolné, hází se do kasičky v domečku s pádlem Járy Cimermana.”

“Opuštěné židovské hřbitovy s mnohdy umělecky krásnými náhrobníky mají silné kouzlo. Tento barokní venkovský hřbitov rozhodně všechny takové atributy splňuje. Byl založen v letech 1735-1736 a dochovalo se na něm zhruba 150 náhrobků barokního a klasicistního typu. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1741. Nejmladší hroby jsou v severovýchodním cípu hřbitova. Pohřbívalo se tu do třicátých let 20. století. V jižním nároží areálu je do ohradní zdi vestavěna budova márnice s pamětní deskou o založení hřbitova. The abandoned Jewish cemeteries with their often artistically beautiful tombstones have a strong charm. This Baroque rural cemetery certainly fulfils all such attributes. It was founded between 1735 and 1736 and has some 150 tombstones of Baroque and Classical style. The oldest legible tombstone dates from 1741. The youngest graves are in the north-east corner of the cemetery. Burials were made here until the 1930s. In the southern corner of the site, a mortuary building with a plaque commemorating the founding of the cemetery is built into the enclosure wall.”

“Turistický rozcestník na křižovatce červené a zelené trasy ve výšce 175 m.n.m”

“Příjemná procházka parkem kolem místních rybníků ⛰️”

“Krásné romantické posezení u vody. Plno možností.”

“Super místo, pro nemístního trošku zapadlé, ale rozhodně to stálo za to s 8 letým synem.”

“Hezké, zapadá do krajiny, velký pristresek, ohniště , tabule .”

“Nádherné místo na camping, opékání buřtů, trávení volného času v přírodě.”

“Pěkná cyklostezka s pěkným výhledem...”

“Krásné místo, s nádherným výhledem na hrad Týřov.”

“Před dvěma staletími, v roce 1808, objevil lesní adjunkt Jiljí Merkl v bučině fürstenberské obory vydatný pramen železité vody. Pramen začal být hojně navštěvován, protože se brzy mezi lidem rozšířila pověst o léčivých účincích vyvěrající vody. Nad pramenem nechal kníže Fürstenberk vystavět kapličku a poblíž také lázeňskou budovu se dvěma vanami. Za jejich použittí vybíral správce lázní Kynkal 20 krejcarů. Vodní zdroj byl zasvěcen svatému Jiljí. Kníže Fürstenberk zvolil jméno tohoto světce, aby tím připomněl objevitele pramene. Dalším důvodem bylo, že sv. Jiljí je mimo jiné patronem myslivců, lesů, tělesně postižených, malomocných a ochráncem lesní zvěře. Jistě tedy ideální patron právě pro lesní lázně. Lidé si ale místo sami pojmenovali jako Merkovka či Merklovka. Z historie se lze dočíst, že provoz lázní zeslábl v době první světové války a později přestaly být tyto služby poskytovány úplně. Ještě v poválečné době pořádaly výlety na Merkovku různé spolky a organizace. Konaly se zde také občasné koncerty. Posledním byl koncert hornické kapely někdy v roce 1948 nebo 1949. Pak Merkovku bohužel potkal osud mnoha památek, jejichž údržba byla zanedbávána. V luženské kronice popsal kronikář Laun zkázu tohoto kdysi oblíbeného turistického cíle: "V jarních měsících r. 1963 bylo započato s bouráním budov na bývalém výletním místě Merkovce. rozbourán domek č. 120, kde býval byt hajného. Kámen z tohoto domku byl rozvezen na opravu lesních cest. Také rozbourán domek, bývalé to knížecí lázně. Tyto lázně byly upraveny na byt pro lesního dělníka. Rozbořením těchto budov ztrácí Merkovka na svém půvabu. Vše je nyní na Merkovce ve stavu desolátním. Pramen železité vody z kapličky dosud vytéká a vlévá se do blízkého rybníka, ve kterém bývaly ještě před dvaceti léty červené rybky. Marné volání, aby památné místo Merkovka bylo zachováno, nenalézá porozumění." Ze všech původních staveb tu zbyla jen část sklípku ve stráni. Dnešní Merkovka je přesto místem, které stále stojí za návštěvu. V rybníčku opět plavou červené rybky a nad pramenem Lesy České republiky vystavěly malou dřevěnou kapličku, vedle ní pak posezení pro turisty s informační tabulí popisující historii bývalích lázní. Dodnes se tu můžete osvěžit výbornou železitou vodou nebo se projít starými bučinami. V houbařské sezóně odtud neodejdete s prázdnou. Mezi další zajímavosti z tohoto místa jistě patří ta, že co se týká pramene ze studánky, prý se zde několik lidí vyléčilo ze svých nemocí. Zakladatel Sokola pan Tyrš si zde v roce 1869 namluvil svoji budoucí ženu Renatu, když zde byl požádat o ruku její matku, která s ní byla na Merkovce na dovolené.”

“Příjemné místo k zastavení. Rád se sem vracím.”