Park ve Středočeském kraji

“Bylo pro mě neuvěřitelné překvapení, když jsem na mapě naprosto nečekaně našel informaci o tomto místě. Shodou šťastných okolností jsem se v ulici setkal s paní Olgou Kobilkovou, autorkou tohoto krásného místa, a ta mne velmi ochotně útulným parčíkem provedla a povyprávěla příběh, jak zpustlou a znečištěnou okrajovou lokalitu obce spolu s nyní již zesnulým manželem v roce 2016 koupila a během několika let z ní vybudovala přívětivý lesík. Podobná místa jsou inspirací a je radost je navštívit. Klobouk dolů, paní Kobilková!”

“Odpočinkové místo v krásné přírodě. ❤︎”

“Vrba, která vydrží všechno. Nesčetněkrát posekaná, ale vždy se vydrápala zpátky. Zasazena před zhruba 12 lety z velikonoční pomlázky.”

“Úžasný kousek přírody v brdských lesích. Rozcestí zavede vždy do krás Česka”

“Zajímavá lokolita vyskytu vzácné flory poblíž městysu Líteň. Nejpočetnější je zde populace hlístníka hnízdáka, dále se zde vyskytuje vstavač nachový, okrotice bílá i vstavač mužský.”

“Prijemne posezeni ve stinu mezi poli...”

“Popis Mezi obcemi Malé Přítočno a Dolany na Kladensku se 13. února 1947 odehrála letecká nehoda. Dne 13.února měl být letoun při prvním letu provedeném v Československu přelétnut k výše zmíněným úpravám do Avie v Čakovicích. Tento let prováděla posádka ve složení piloti Jan KUHL a Josef HAINSEL a radiotelegrafista-mechanik František PAPÁČEK. Letoun měl naplánován odlet z Ruzyně ve 13.40 hodin. Skutečný vzlet byl proveden ve 13.43 a krátce po startu došlo ve 13.48 k havárii tohoto letounu u Dolan v okrese Kladno. Tříčlenná posádka v letounu zahynula. Příčinou bylo obráceně namontované řízení fletneru na výškovém kormidle. Posádka tedy na události nenesla nejmenší vinu. Tato událost způsobila nedůvěru létajícího personálu vůči pozemnímu a dokonce od 16.února 1947 zapříčinila stávku letového personálu ČSA. Dnes na tuto katastrofu upozorňuje malý pomníček. Ve čtvrtek 13. února 1947 ve 13 hodin 45 minut odstartovala z ruzyňského letiště Dakota ČSA imatrikulace OK-XDU. Stroj byl v roce 1943 vyroben pro americké letectvo USAF a ČSA jej získaly v září 1946. Měl to být jen krátký přelet do Letňan, kde továrna Avia prováděla finální, kabinovou úpravu letadel po generální opravě. Posádku tvořili kapitán Jan Kuhl, radiotelegrafista Josef Hainzel a palubní mechanik František Papáček. Dakota jen těžko nabírala výšku, pak se přídí kolmo sklonila k zemi a zhruba dvě minuty po startu havarovala. Posádka neměla žádnou šanci přežít. Jak se rychle ukázalo, příčinou byla nekvalitní práce mechaniků, kteří lanka vedoucí od ovládacího kola v pilotní kabině k vyvažovacím ploškám na výškových kormidlech někde po cestě trupem překroutili a namontovali obráceně. Když po vzletu posádka zatáhla podvozek, potřebovali piloti vyvážit (takzvaně vytrimovat) letadlo tak, aby bylo „těžké na ocas“. To bylo logické, protože Dakotě se zasunutím podvozku (aerodynamické) vyvážení změnilo. Protože však bylo lanko přehozené, na pilotův správný povel reagovalo výškové kormidlo přesně opačně. Letadlo teď tedy bylo „těžké na čumák“. Kdyby mohl pilot letadlo vyvážit opět do neutrální polohy, nic by se nemuselo stát. Na to však pouhých 70 metrů nad zemí nebyl v žádném případě čas. Příčina katastrofy byla natolik zřejmá, že se mezi zaměstnance rozšířila dříve, než ji stihla potvrdit odborná vyšetřovací komise. Trestuhodná nedbalost spustila mezi létajícím personálem dlouho ovládané emoce. Nebylo to poprvé a nikdo to nechce řešit Vzápětí vyšlo najevo, že případ obráceného zapojení lanek k vyvažovacím ploškám se stal již dříve. Zkušená posádka kapitánů Emanuela Novotného a Eduarda Prchala však tehdy stihla problém rozpoznat a bleskově zareagovala. Na světlo začaly vycházet i další případy neodborného ošetření – chybějící elektroinstalace, vadné pneumatiky, nezapojené rychloměry a olejové tlakoměry a další. Ukázalo se, že zápisům palubních mechaniků do knihy hlášení závad nebyla věnována žádná pozornost. Pokud k nápravě jednotlivých chyb nakonec došlo, neexistoval o tom žádný záznam. Létání v takových podmínkách pochopitelně přinášelo velký stres. Piloti tak ze strany podniku očekávali jediné možné řešení – zastavení letů a důkladnou prohlídku všech strojů. Především pak očekávali, že dojde k nastavení systémových pravidel, které v budoucnu zabrání fatálnímu selhání. Jenže k ráznému řešení se nikdo z vedení firmy neměl a z celé záležitosti se stalo politikum.”

“Zajímavá a v tomto regionu netypická novogotická kaple na čtvercovém půdorysu se čtyřbokou zvoničkou byla vystavěna v roce 1883. Vysvěcena byla v roce 1911. 20kilový zvonec z roku 1781 byl zrekvírován pro vojenské účely 3. prosince 1917. V roce 1992 byla stavba opravena. Nedaleko na křižovatce stojí ve stínu dvou vzrostlých lip pomník obětem 1. světové války, který byl slavnostně odhalen 6. července 1936 a u kterého se pravidelně konají pietní akce. Nahradil starý dřevěný kříž z roku 1823. The interesting and untypical in this region neo-Gothic chapel on a square plan with a quadrilateral bell tower was built in 1883. The 20-kilogram bell from 1781 was requisitioned for military purposes on 3 December 1917. In 1992 the building was repaired. Nearby at the crossroads, in the shade of two mature lime trees, stands a memorial to the victims of World War I, which was unveiled on 6 July 1936 and at which commemorative events are regularly held. It replaced an old wooden cross from 1823.”

“Malické, ale skvěle na procházku s dětmi.”

“Místo, ze kterého se vydat do všech směru”

“Na Karlštejně byla Stezka nad Karlštejnem jednou z nejhezčích částí naší procházky z Ameriky na hrad. Stezka se vine krásnými lesy, plná měkkého světla a klidného zvuku přírody všude kolem. Tento kraj se mi opravdu líbil – tichý, zelený a plný přírodního kouzla, které vás nutí zpomalit a užít si procházku. Připadalo mi to jako perfektní zakončení naší túry.”

“V Mořině jsem našel část naší túry s Tomiem „Havlův obrázek“ – úsek, který spojoval naši procházku z oblasti lomu (oblast Velká Amerika) směrem na Karlštejn. Stezka měla pocit, jako by vstoupila do malby: staré skály, hustý les, místy vedle nás vedou železniční koleje a ten sladký pocit bytí mezi divokou přírodou a lidskou historií. Procházeli jsme se, povídali si, smáli se, občas se zastavili, abychom zachytili výhled na krajinu. Nevěděl jsem, že tato konkrétní cesta existuje, a když jsem ji objevil s Tomi, byla ještě více zapamatovatelná. Světlo bylo měkké, vzduch svěží a v té málo skryté stopě byl náznak magie. Čím byl výjimečný: - Cesta se vine mezi poli a lesem a dává vám pocit „na okraji divočiny“. - Trasa se pohybuje v blízkosti staré vlakové linky – připomenutí, že jste vzdáleni a zároveň připojeni. - Cítíte členitost terénu - není dokonale upravený, ale v tom je kouzlo. Připadalo mi to jako ten typ výletu, kde zapomenete čas jen na pár hodin.”

“Pěkná vyhlídka do údolí Kocáby.”

“Vyčistené krásné jezírko , lesní biotop”

“Dnes už to tady tak nevypadá, žebříky se rozpadly, vše ze dřeva je pryč. Zbyla jen rokle samotná. Je klikatá, hluboká a na mnoha místech neschůdná a tak na zlámání si nohou. Současně je krásná a divoká. Hned tak někoho k sobě nepustí. Kejný potok je plný oxidů železa, takže na na mnoha místech je i rezavá.”

“Takže je to válce krásný místo zlomil sem sy nohu”