Muzeum v Česku

“Info o muzeu: Instagram: muzeum.opevneni.pohorelice Facebook: Muzeum opevnění pohořelice”

“Ano, je pitná. Hrnek si vezmi vlastní.”

“Velmi chválím komentovanou prohlídku historického domu, která mi připomněla spoustu věcí z dětství. Jako bych zase na chvíli byla dítětem v městečku, kde žila moje babička. Vstupné dobrovolné.”

“Rodný dům básníka Otokara Březiny spravuje městské muzeum Počátky, v případě zájmu o prohlídku je potřeba zazvonit na průvodce právě v muzeu, odkud s vámi průvodce jde k samotnému domu. Samotný dům není příliš velký, ale cena za vstup není závratná a dostanete za ní krasný výklad. V blízké době by také mělo přibýt vybavení dílny ve které pracoval básníkův otec. Návštěvu doporučuji nejen zájemcům o literaturu. A pokud jste navštívily dům Jaroslava Haška v Lipnici nad Sázavou budete mít hned větší chuť se literatuře začít věnovat.”

“Malá pamětní síň je umístěna v informačním centru. Jsou zde zachyceny zásadní momenty v životě Jana Zrzavého, jeho vztah ke Krucemburku, Okrouhlici, Vysočině, ...”

“Misto vyhledávané především trempy”

“Putovní výstava věnovaná památce Karla Poláčka, krásná vzpomínka ať na knihu, tak i na seriál Bylo nás pět.”

“Krásně zrekonstruovaný kostel. Soukromý objekt, návštěva po předchozí telefonické domluvě.”

“Výborný nápad i provedení, na milence neprší......”

“Příjemná příroda, nenáročné cesty.”

“Ikona tohoto místa. Od raného dětství jsem ji měl rád a nejednou jsem tu za svůj život vyfocen.”

“Pěkné muzeum s hezkým modelem staré Olomouce.”

“Velmi zajímavý a odborný přehled o bydlení ve Zlíně. Otevřeno je pouze v pátek.”

“Vynikající centrum, nemám problém”

“Je největším muzeem piva na světě. A každé léto se tu koná festival nejlepších světových piv, který navštíví více než tisíce lidí!!!”

“Podle pozemkové knihy uložené v trutnovském archivu osada Haindorf vznikla v letech 1767-1783. Než byly postaveny první chalupy, rozprostíraly se tu hluboké lesy, kterými vedla rušná obchodní cesta z Trutnova na Jaroměř. V lesích pod Liščí horou však nebylo bezpečno, formany a pocestné přepadávaly všelijaké bandy lupičů, které se krajem potulovali. Do roku 1801 se v Haindorfu usídlilo 23 rodin. Chalupníci se živili jako tkalci a dřevaři nebo pracovali v lomu či vyráběli brusné kameny. Haindorf se nerozrůstal. Ještě na přelomu 19. a 20. století měla ves 23 domů se 121 obyvateli – všichni byli Němci. Po jejich poválečném vystěhování vesnice téměř zanikla. Z pramenů víme, že v roce 1950 byly obydleny jen dvě chalupy, ostatní rychle chátraly. Osadu v lesích, která si dodnes zachovala díky své odlehlosti původní ráz, zachránili chalupáři. Většina domů slouží právě jim. K osadě se váže legenda. K tomu, abyste ji pochopili, je nutné popsat zdejší terén. Přístup do zalesněného místa, kde se objeví dvě řady chalup podél cesty, není snadný. Nezpevněná cesta se z Hajnice k chalupám pod Liščí vrchem prudce zvedá – na jednom kilometru je převýšení 100 metrů. Na druhé straně, směrem od Kohoutova, je to podobné. Formani s naloženými vozy to neměli jednoduché. Odpočívali v hostinci v Německé Brusnici, a než zahájili jízdu přes kopec do Haindorfu, brali si jeden pár koní navíc, takzvané příspřeží. V Haindorfu byli potom zapůjčení koně zase vypřaženi. Vesnice byla proto dlouho lidově nazývána jako „Výpřah“. Pověst říká, že jednoho dne se jakýsi forman s ostatními v hospodě vsadil, že cestu zvládne i bez příspřeží. V polovině cesty ho zastihla noc, koně únavou zastavili a nemohli dál. Kolem byla jen temnota a široko daleko nikdo. Vystřízlivělý forman se obrátil ke svatým a sliboval, že pokud mu v nouzi, v níž se ocitl, pomohou, nechá podél cesty umístit jejich obrazy. Tak se i stalo. Zbytek kopce koně zdolali a forman svůj slib dodržel. Podél cesty z Brusnice do Kohoutova nechal postavit 14 „kapliček“ se dřevořezbami znázorňujícími svaté „pomocníky“. Tady legenda končí. Ať už je původ kapliček se svatými jakýkoliv, ví se, že později byly obrazy přestěhovány k chalupám. V nedávných letech původní skřínky nahradily nové, které jsou věrnou kopií, ale místo dřevořezeb jsou uvnitř obrázky. Ovšem dřevořezby se dodnes v některých chalupách zachovaly. Na jednom konci cesty byl vztyčen velký dřevěný kříž, který byl vysvěcen.”