Muzea v Česku

“Rodný dům básníka Otokara Březiny spravuje městské muzeum Počátky, v případě zájmu o prohlídku je potřeba zazvonit na průvodce právě v muzeu, odkud s vámi průvodce jde k samotnému domu. Samotný dům není příliš velký, ale cena za vstup není závratná a dostanete za ní krasný výklad. V blízké době by také mělo přibýt vybavení dílny ve které pracoval básníkův otec. Návštěvu doporučuji nejen zájemcům o literaturu. A pokud jste navštívily dům Jaroslava Haška v Lipnici nad Sázavou budete mít hned větší chuť se literatuře začít věnovat.”

“Malá pamětní síň je umístěna v informačním centru. Jsou zde zachyceny zásadní momenty v životě Jana Zrzavého, jeho vztah ke Krucemburku, Okrouhlici, Vysočině, ...”

“Misto vyhledávané především trempy”

“Putovní výstava věnovaná památce Karla Poláčka, krásná vzpomínka ať na knihu, tak i na seriál Bylo nás pět.”

“Oprava stála slušné peníze ale město Vodňany neumí využít potenciál, který má.”

“Krásně zrekonstruovaný kostel. Soukromý objekt, návštěva po předchozí telefonické domluvě.”

“Úžasné, opravdu to vypadá jako opuštěné místo, ale ta krása tam šla”

“Výborný nápad i provedení, na milence neprší......”

“Příjemná příroda, nenáročné cesty.”

“Ikona tohoto místa. Od raného dětství jsem ji měl rád a nejednou jsem tu za svůj život vyfocen.”

“Pěkné muzeum s hezkým modelem staré Olomouce.”

“Velmi zajímavý a odborný přehled o bydlení ve Zlíně. Otevřeno je pouze v pátek.”

“Vynikající centrum, nemám problém”

“Uvidíte historické pohledy města Úštěk, vstupné je dobrovolné a expozice se nachází v nádherných sklepních prostorech.”

“Je největším muzeem piva na světě. A každé léto se tu koná festival nejlepších světových piv, který navštíví více než tisíce lidí!!!”

“Podle pozemkové knihy uložené v trutnovském archivu osada Haindorf vznikla v letech 1767-1783. Než byly postaveny první chalupy, rozprostíraly se tu hluboké lesy, kterými vedla rušná obchodní cesta z Trutnova na Jaroměř. V lesích pod Liščí horou však nebylo bezpečno, formany a pocestné přepadávaly všelijaké bandy lupičů, které se krajem potulovali. Do roku 1801 se v Haindorfu usídlilo 23 rodin. Chalupníci se živili jako tkalci a dřevaři nebo pracovali v lomu či vyráběli brusné kameny. Haindorf se nerozrůstal. Ještě na přelomu 19. a 20. století měla ves 23 domů se 121 obyvateli – všichni byli Němci. Po jejich poválečném vystěhování vesnice téměř zanikla. Z pramenů víme, že v roce 1950 byly obydleny jen dvě chalupy, ostatní rychle chátraly. Osadu v lesích, která si dodnes zachovala díky své odlehlosti původní ráz, zachránili chalupáři. Většina domů slouží právě jim. K osadě se váže legenda. K tomu, abyste ji pochopili, je nutné popsat zdejší terén. Přístup do zalesněného místa, kde se objeví dvě řady chalup podél cesty, není snadný. Nezpevněná cesta se z Hajnice k chalupám pod Liščí vrchem prudce zvedá – na jednom kilometru je převýšení 100 metrů. Na druhé straně, směrem od Kohoutova, je to podobné. Formani s naloženými vozy to neměli jednoduché. Odpočívali v hostinci v Německé Brusnici, a než zahájili jízdu přes kopec do Haindorfu, brali si jeden pár koní navíc, takzvané příspřeží. V Haindorfu byli potom zapůjčení koně zase vypřaženi. Vesnice byla proto dlouho lidově nazývána jako „Výpřah“. Pověst říká, že jednoho dne se jakýsi forman s ostatními v hospodě vsadil, že cestu zvládne i bez příspřeží. V polovině cesty ho zastihla noc, koně únavou zastavili a nemohli dál. Kolem byla jen temnota a široko daleko nikdo. Vystřízlivělý forman se obrátil ke svatým a sliboval, že pokud mu v nouzi, v níž se ocitl, pomohou, nechá podél cesty umístit jejich obrazy. Tak se i stalo. Zbytek kopce koně zdolali a forman svůj slib dodržel. Podél cesty z Brusnice do Kohoutova nechal postavit 14 „kapliček“ se dřevořezbami znázorňujícími svaté „pomocníky“. Tady legenda končí. Ať už je původ kapliček se svatými jakýkoliv, ví se, že později byly obrazy přestěhovány k chalupám. V nedávných letech původní skřínky nahradily nové, které jsou věrnou kopií, ale místo dřevořezeb jsou uvnitř obrázky. Ovšem dřevořezby se dodnes v některých chalupách zachovaly. Na jednom konci cesty byl vztyčen velký dřevěný kříž, který byl vysvěcen.”