Hřbitov ve Zlínském kraji

“Starosta Tomáš Baťa podal městskému zastupitelstvu 20. 6. 1930 návrh na zřízení Lesního hřbitova na ploše 20 ha. Výměrem okresního úřadu v UH roku 1931 bylo povoleno zřídit Lesní hřbitov. Součástí bylo schválení hřbitovního řádu a poplatků. Projektován byl p. Gahurou, inspiraci si přinesl T. Baťa z Ameriky a lesního hřbitova Bor u Č. Lípy kolem roku 1909. Hlavní myšlenka byla zřídit hřbitov, který by byl vzdálen od průmyslového ruchu a rychle se rozrůstajícího města. Bylo tím vyřešeno pohřbívání na 100 let - plánovalo se s 30 000 hrobovými místy při době tlení 15 let. Prvním pochovaným byl syn Mudr. Gerbece, dalším pak byl zakladatel továrny a města Tomáš Baťa (14. 7. 1932). Hřbitov byl vysvěcen v roce 1932 ThDr. Hejšlem a v roce 1934 byla vybudována nová cesta na Lesní hřbitov. Nynější les je smíšený porost ve stáří 80 až 100 let, který je veden jako les zvláštního určení, plochy vně hřbitova jsou hospodářský les. V současné době je na Lesním hřbitově evidováno 11 583 hrobových míst, z toho tradičních do země 4 600, urnových míst 2 519 a vsypových míst 4 464. Pietní úcta k mrtvým patří neodmyslitelně k mravnímu kodexu každého kultivovaného člověka, proto je i součástí sociální politiky vyspělého státu. Město Zlín zabezpečuje, přes společnost Pohřebnictví Zlín, spol. s r. o., důstojná místa posledního odpočinku všem, kteří zde žili a pracovali. Právem jim náleží i patřičná posmrtná úcta. Společnost Pohřebnictví Zlín, spol. s r. o. spravuje hřbitovy, zajišťuje služby kremační a také provozuje pohřební službu. V historické době se vlivem církve ustálil, až na několik století, výlučný způsob ukládání těl zesnulých do rakví a v nich do země či hrobky. Průlom do této zvyklosti učinilo 20. století zpopelňováním a následným ukládáním popele do uren, které se ukládají do země, do výklenku kulumbárií nebo se ponechají na povrchu hrobky v upravené vitrince. Myšlenka zpopelňování zesnulých vychází z očistného ohně a nutnosti, nerozšiřovat podstatně plochy hřbitovů na úkor zemědělské půdy a nezbytné zástavby. V dnešní době kremace vysoce převyšuje tradiční pohřbívání těl zesnulých - podle statistických údajů roku 1997 je to přes 75% zesnulých. Vývoj ve hřbitovní kultuře značně ovlivnil všechny druhy ukládání zpopelňovaných ostatků. Takovým novým způsobem je vsyp popele na vsypovou loučku. Idea splynutí s přírodou je u nás na vsypové loučce doplněna krásou okolního přírodního prostředí - s uměleckými prvky a parkově udržovaným okolím. Na Lesním hřbitově ve Zlíně je na vsypové loučce pochováno 4 464 zesnulých. Ročně je provedeno kolem 250 vsypů. Vsyp se provádí v době vegetace, tj. od konce května do konce října. Zdůvodnění tohoto způsobu pohřbívání ostatků je myšlenska přirozeného spojení ostatků se zemí a tím i pomyslný návrat do přírody, ze které člověk vzešel.”

“Velmi hustě nacpaný hřbitov. Ale hezký”

“Tento hřbitůvek je v krásném a mystickém prostředí posvátného Hostýna. A ten kdo zde je pochován, zažívá zde po smrti úctu a nebeský klid.”

“Moc mi dneska pomohly na zprávě hřbitova.”

“Nádherná příroda.na relax jak stvořené.”

“Moc mi dneska pomohly na zprávě hřbitova.”

“Hřbitov je hodně rozlehlý, krásně uspořádaný, ale taky hodně do kopce”

“Zajímavý je už příchod ke hrnitovu a jeho umístění...”

“Hodně pěkný a udržovaný hřbitov. Zajímavá je část šlechtického rodu Loudonů.”

“Hrbitovy příliš nemusím, ovšem občas je třeba jej navštívit.”

“Pravidelně chodíme zapalovat svíčky.”

“Na tomto hřbitově mám pochovanou rodinu od táty a musím říct, že to dali hrozně moc dokupy. Vystavěli novou smuteční síň nádhernou, nové kolumbárium. Děkuji, že se město tak hezky stará.”