Domácí zdravotní péče ve Zlínském kraji

“Celkově bych tu péči hodnotila velmi kladně, většinou jsme byli hodně spokojeni a když se nám sem tam něco nelíbilo, obrátila jsem se na ředitelku paní Novákovou a proběhla náprava. Všechno je o lidech. Když jsem přišla kolem 17. hodiny na návštěvu, maminka ležela v posteli a pečovatelka ji hladila po obličeji. Většina pečovatelů se ke klientům chovala velmi mile. Naopak jsem zažila, že při svačině snědla paní Olina svoji buchtu a sebrala z talíře buchtu sousedce. Pečovatelka se na ni rozeřvala, co si to dovoluje, až mi z toho bylo špatně. Ostatní personál na ni jen rozpačitě koukal. A následně si přišel pán z kuchyně pro vozík s použitými talíři a na spodní polici vozíku byl talíř plný nerozdaných buchet. Nechápu tedy, proč paní Olině buchtu nepřidali, místo, aby na ni řvala pečovatelka. Ale to byl s pečovatelkami jen jeden špatný zážitek, a tuto pečovatelku jsem tam víckrát neviděla. Maminka byla vždy čistě oblečena a umytá. Pacientům se snažili dělat zábavu, tancovali s nimi, tvořili s nimi, dokonce dovolili dovnitř vstup koně i k postelím ležících pacientů, aby si ho mohli pohladit. Zajišťovali jim kulturní vystoupení. Organizovali společné oslavy narozenin klientů, kteří se narodili ve stejném měsíci. Dělali společné vánoční setkání klientů s rodinami, napekli jim k tomu zákusky a nadělali další občerstvení. Snažili se, aby se klienti nenudili. Protože maminku vozili v koženkovém křesle, které se časem začalo rozpadat, ale maminka v něm pořád byla, koupili jsme jí pohodlné kolečkové křeslo Gavota za cca 34.000 Kč, které se stalo jejím majetkem. Šla jsem se s maminkou rozloučit, když umírala. Její křeslo (jediné zelené v Alzheimercentru) už nebylo jako obvykle za maminčinými dveřmi a při odchodu jsem zahlédla, že už v něm sedí někdo jiný, což se mě velmi dotklo, protože, maminka, ještě žila, ale už ho dali někomu jinému. Když nám vraceli maminčino oblečení, ani se nezeptali jestli křeslo chceme vrátit. Napsala jsem (nové) ředitelce, že jsme jim tam křeslo nechali a darujeme jim ho, poděkovala, ale ani ji nenapadlo se zeptat, jestli chceme potvrzení o daru, které bychom si vzali kvůli daním. Tak jsme se bez něho obešli. Přičítám tu věc covidové katastrofě, která v té době probíhala v Alzheimercentru. Za ředitelky paní Novákové to bylo na vysoké úrovni. Za nové paní ředitelky to už nemohu posoudit, protože vypukl Covid a byly dlouhodobě zrušeny návštěvy. Opravdu všem, kteří o maminku pečovali moc děkuji, protože je to velmi náročná práce. Nemyslím, že se dá ve Zlíně sehnat lepší zařízení pro dementní pacienty. Dávám plný počet hvězd za dobrou péči o maminku.”

“Nádhera, překrásné prostředí a příroda úžasná. Musím se tam zajet podívat osobně. Překrasne místo odpočinku. Karolinka navíc je úžasná i v zimě je to místo rejnoků a krásy.”

“Jsem vždy spokojená, je tam milá paní a vždy mi dobře poradí.”

“Skoro vždycky dobře nakoupím, široký sortiment i méně obvyklých potravin”