Hřbitov v Praze

“Krásně udržovaný hřbitov na klidném místě.”

“Krásný malý hřbitov, plný stromů poblíž krásné fotbalové hřiště.”

“Jedná se o jeden z nejstarších židovských hřbitovů na světě a jednu z nejvýznamnějších pražských židovských památek. Mezi nejvýznamnější osobnosti zde pohřbené patří rabi Löw Maharal a Mordechai Maisel. Musíte vidět, pokud se chystáte do Židovského muzea v Praze. Osobně jsem byl velmi dojat, zvláště když se zajímáte o židovskou historii. Hned vedle najdete Klausovou synagogu. Navštivte v lednu, dobrý čas vyhnout se davům.”

“Krásné místo k odpočinku v rušné části Prahy . Jen škoda že se i tomuto místu nevyhnou vandalové.”

“Velice utulny,malebny hrbituvek nedaleko spitalu-kdyz se to doktorum nepovede je to co by kamenem dohodil-operuju,operuju a najednou zjistim,ze uz ho vezou.”

“Krásné pietní místo. Snadno se dá orientovat. Sém jsem šla kvůli obětem komunismu s válečným obětem. Kdo má rád historii a samozřejmě řadu fotí. Určitě doporučuji navštívit toto krásné místo.”

“Kostel sv. Michaela archanděla v Podolí z počátku 13. století stál původně na pozemku dnes již neexistujícího hřbitova. První zmínka o objektu je z roku 1222, kdy je uváděn jako majetek královské kapituly na Vyšehradě. Zajímavé je, že archeologický průzkum z roku 1972 nepřinesl jednoznačné důkazy o románském původu kostela, jak uvádí starší literatura, ale doložil osídlení území od 12. století a existenci středověkých hrobů na hřbitově. Později sloužil hřbitov občanům Podolí, Dvorců a Braníka až do roku 1885. Tehdejší farář dal poté místo upravit v malý park a nechal postavit kapličku Panny Marie Lurdské v severozápadním rohu hřbitova. Na pozemku kostela se však dochovaly tři náhrobky, několik náhrobních desek je vsazeno do obvodové zdi kostela. Při jižní zdi, napravo od vstupu najdete náhrobek Jana B. Staňka z druhé poloviny 19. století. Proti západnímu průčelí kostela stojí zděný náhrobek kostelníka Václava Kohouta a jeho ženy Barbory z roku 1855. Při jižní zdi stojí hranolový náhrobek na nízkém soklu, zakončený křížem. Byl zbudován divadelními ochotníky a tělovýchovnou jednotou Sokol Braník nad hrobem stavbyvedoucího Karla Zimy v roce 1875. Při kostele stojí barokní dřevěná zvonice ze 17. století se šindelovou střechou zakončenou dřevěnou lucernou s pozlaceným křížem na vrcholu. Ve zvonici visí zvon Matky Boží a Všech svatých z roku 1482 vytvořený neznámým zvonařem a dva nově odlité menší zvony. Church of st. Michael Archangel in Podolí from the beginning of the 13th century originally stood on the site of a cemetery that no longer exists. The first mention of the building dates back to 1222, when it is mentioned as the property of the royal chapter at Vyšehrad. Interestingly, the archaeological survey of 1972 did not provide clear evidence of the Romanesque origin of the church, as reported in older literature, but documented the settlement of the territory since the 12th century and the existence of medieval graves in the cemetery. Later the cemetery was used by the citizens of Podolí, Dvorce and Braník until 1885. The pastor then changed cemetery into a small park and built a chapel of Our Lady of Lourdes in the northwest corner of the cemetery. However, three tombstones have been preserved on the grounds of the church. Near the south wall, to the right of the entrance you will find the tombstone of Jan B. Staněk from the second half of the 19th century. Opposite the western façade of the church there is a brick tombstone of the churchman Václav Kohout and his wife Barbara from 1855. At the southern wall there is a prismatic tombstone on a low pedestal topped with a cross. It was built by amateur theater actors and physical training of unit Sokol Braník above the grave of the construction manager Karel Zima in 1875. By the church a Baroque wooden belfry stands from the 17th century with a shingle roof topped with a wooden lantern with a gold cross on top. In the bell tower hangs the bell of the Mother of God and All Saints from 1482 created by an unknown bellmaker and two newly cast smaller bells.”

“Dodnes funkční hřbitov je spolu s kostelem jediným pozůstatkem zaniklé obce Krteň, zmiňováné už k roku 1434. K nejstarším částem hřbitova patří fragmenty křemencové hřbitovní zdi v západní, jižní a jihovýchodní části hřbitova. Toto jádro je nepochybně středověkého původu, i když zeď je připomínána v písemných pramenech až k roku 1638. Součástí hřbitova je i obdélná márnice východně od kostela z doby kolem roku 1890. Na hřbitově jsou pohřbeni obyvatelé z Třebonic, Jinočan, Chrášťan a Chab. Před vstupem na hřbitov stojí pískovcová socha Krista Spasitele, patrně z dílny Václava Matěje Jäckela, pořízená v roce 1733 a obnovená roku 1890, kdy byla osazena na nový podstavec. Dnes je bohužel ve špatném stavu, postavě chybí hlava a zůstalo jen torzo pravé ruky. The still functional cemetery, together with the church, is the only remnant of the defunct village of Krteň, mentioned as early as 1434. The oldest parts of the cemetery include fragments of a quartz cemetery wall in the western, southern and south-eastern parts of the cemetery. This core is undoubtedly of medieval origin, although the wall is mentioned in written sources until 1638. The cemetery also includes a rectangular morgue east of the church from around 1890. The residents of Třebonice, Jinočany, Chrášťany and Chaby are buried here. In front of the entrance to the cemetery is a sandstone statue of Christ the Redeemer, probably from the workshop of Václav Matěj Jäckel, made in 1733 and restored in 1890, when it was installed on a new pedestal. Today, unfortunately, it is in poor condition, the figure lacks a head and only the torso of the right hand remains.”

“Je to klasické místo odpočinku velké části místních obyvatel, místo vhodné i k procházce, která vás vytrhne z tepu velkoměsta a vy sena chvilku ocitnete v jiném světě. Akorát by mě zajímalo, kterej dement z Olomouce či blízkého okolí jako je Brno apd. toto místo přejmenoval, protože to byl odjakživa "Krčský hřbitov" .... takže kluci a holky, přejmenovávejte si prosím místa v těch prd***ich ze kterejch vás sem prskli...”

“Zajímavý a krásný hřbitov s nějakou kolumbárií”

“V době založení hřbitova nebyla Ruzyně součástí Prahy; byla to vesnice. Tento hřbitov zde byl založen jako druhý. Toleranční hřbitov na Huberově ulici, který existoval v letech 1784 až 1788, byl určen výhradně evangelíkům, zatímco tento, založený kolem roku 1900, byl původně určen pro římskokatolické obyvatelstvo obce Ruzyně, která patřila do Libockého vikariátu. Hřbitov v Dolní Liboci již nestačil; sloužil i obyvatelům Vokovic a pro obyvatele Ruzyně byl považován za příliš vzdálený. Hřbitov je rozdělen na dvě části. Ve starší, východní části na střední cestě stojí kamenný kříž z roku 1902. Centrální cesta vede na západ od hlavní brány k novogotické kapli sv. Václava a márnici, postavené z tesaného kamene v letech 1902-1903. Původně v něm byl umístěn oltář s obrazem svatého Václava. Obyvatelé Ruzyně zde mohli slavit výroční svátek svatého Václava. Kapli vysvětil a primiční mši sloužil 2. října 1905 farář a spisovatel Vlastimil Hálek z Liboka. Za kaplí a márnicí na západě leží vchod do druhé části hřbitova, založeného kolem roku 1943.”

“Skvělý, dobře navržený hřbitov, který stojí za to vidět a s mnoha kolumbárií”

“Byl jsem zde vůbec poprvé a musím přiznat, hřbitov je ve velmi dobrém stavu, hodně udržovaný. Při pohledu na některé hroby, nebo rodinné hrobky, musí člověk lapat po dechu. Navíc, u vchodu je mapa hřbitova, kompletní seznam hrobů známých osobností. Velice klidné místo.”

“No jako hřbitov, je tam strašná sranda”

“Jinonický hřbitov byl založen v osadě kolem kostela svatého Vavřince; tento kostel vznikl v poslední čtvrtině 11. století. V roce 1610 tehdejší vlastník Jinonic, rytíř Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu, přikoupil ještě osadu Butovice; od té doby je jinonický hřbitov zároveň hřbitovem butovickým. Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu zde má i svou pamětní desku, datovanou rokem 1619. Na zdejším hřbitově se nachází rovněž pamětní deska bohatého měšťana Jana Kerssnera a jeho dcery z roku 1680. V areálu hřbitova stojí zvonička se třemi zvony, z nichž největší pochází z roku 1574. Na hřbitově je dále umístěna také pamětní deska věnovaná obětem 1. světové války.”

“spoustu let jsem kolem chodil, z jedne strany modrinovy haj a z druhe zidka hrbitova porostla trnim a brectanem, ani by clovek neveril, ze je v milionovem meste”

“Jednu dobu jsem tu byl pecenej,varenej”

“Takové mystické klidné místo pro maditaci”

“recenze na hrbitov.. no dobra zarazi me hriste hned u hrbitova...”

“Kdysi obec pochovávala své mrtvé na farním hřbitově v Čakovicích. Když v roce 1878 nařídilo hejtmanství vystavět nový kostel, obec se rozhodla odstranit všechny kamenné náhrobky a mříže, které by mohly stavbě překážet. Významné náhrobky byly převezeny na hřbitov v Třeboradicích. Ten byl v roce 1889 už zcela přeplněn a musel být rozšířen. V létě 1904 byl schválen vybraný pozemek vlastněný firmou Schoeller. Byl oddělen od starého třeboradického hřbitova cestou a příkopem. Plány vypracoval stavitel Jan Máša z Libně. The village used to bury its dead in the parish cemetery in Čakovice. When in 1878 the regional government ordered the construction of a new church, the village decided to remove all the stone tombstones and grilles that could interfere with the construction. The important tombstones were taken to the cemetery in Třeboradice. The cemetery was already completely overcrowded in 1889 and had to be enlarged. In the summer of 1904, a selected plot of land owned by the Schoeller company was approved. It was separated from the old Třeboradice cemetery by a road and a ditch. The plans were drawn up by the builder Jan Máša from Libeň.”

“Malý hezký hřbitov v místech, kde bych nic takového nehledala. Rozdělený na dvě části oddělené zdí. Hned u brány je hrob Antonína Kapka.”

“Navštivte Bílý kůň podzemní důl na těžbu písku v Hloubětíně , je to unikum”

“Starý vojenský hřbitov, náhrobky z 18. a 19.století.”

“Tajemné místo, navštívil jsem ho jak za tmy tak po ránu v mlze :-)”

“Velice pěkně upravené důstojné pietní místo.”