Muzeum v Plzeňském kraji

“Pokud chcete vědět cokoliv o dění ve Kdyni, navštivte info centrum. Zde se dozvíte vše. Navíc se zde pravidelně konají různé akce, ať už jsou to výstavy obrazů či fotografií nebo různé workshopy či přednášky. V létě se v přilehlém parku konají např. Císařské slavnosti nebo je zde pojízdné kino a v zimě je možno shlédnout unikátní slaměný betlém v životní velikosti. Těch akcí je tu opravdu dost, takže doporučuji sledovat program přes internet a poté se na vlastní oči přesvědčit.”

“Cistoucke a udrzovane misto, pro nas navstiveno diky kesce.”

“Je to nádhera, určitě doporučuji”

“Veliká krása za lidové vstupné. Tak lze charakterizovat Muzeum loutek, v samém srdci města Plzeň. Zatímco leckde neví, co si říci za vstupné, zde Vám stačí pár zlaťáků k tomu, abyste shlédli ve třech patrech krásnou práci šikovných lidí, kteří vyrobili loutky a techniku, jež leckteré loutky oživila. Jako bonus ještě shlédnete kousek plzeňských dvorků, které spoustu lidí třeba ani nezná protože prostě jsou prostě šikovně schované. Velmi doporučuji k návštěvě. Pobaví se nejen děti.”

“Pan průvodce byl skvělý a vše bylo super. Asistovaná prohlidka s výkladem. Doporučuji. Otevřeno jen o víkendu, vstupné dobrovolné.”

“V Domažlicích můžete navštívit Muzeum Chodska, které vám přiblíží nejen historii Chodska, ale představí také bohaté etnografické sbírky. Muzeum je nejstarším muzeem na Domažlicku a sídlí na Chodském hradu.Podnět k založení muzea v Domažlicích vzešel v roce 1883. Během pěti let svého fungování byly první exponáty provizorně umístěny v prostorách augustiniánského kláštera, od roku 1893 pak na městské radnici. V roce 1931 bylo celé zařízení umístěno právě do objektu Chodského hradu. V roce 1991 bylo muzeum uzavřeno z důvodu generální rekonstrukce. Po započatých opravách však v dubnu 1995 - krátce před dokončením rekonstrukce - zachvátil objekt požár. Od května roku 1999 je expozice opět přístupná veřejnosti, a to v průběhu celého roku, Část expozice je věnována archeologiipravěku a středověku. Zajímavá je stálá výstava chodské svatby a lidových zvyků zdejšího kraje. V rámci prohlídky je možné vystoupit na hradní věž nebo naopak sestoupit do hradního sklepení, kde je nově nainstalováno lapidárium. Jednou z dominant stálé expozice v Chodském hradu se stal pohřební kočár z obce Mutěnín, který muzeum získalo do svých sbírek. Vzácná technická památka je jedinou svého druhu v Plzeňském kraji. Domažlický hrad vznikl v letech 1260 – 1265 v rámci založení města za vlády českého krále Přemysla Otakara II. Chodský hrad často hostil české panovníky na jejich cestách do ciziny, například na počátku 30. let 14. stol. i Jana Lucemburského. Od 15. století byly Domažlice často zastavovány. Roku 1592 hrad těžce poškodil požár, po kterém zůstal několik let v troskách. Zpustlý a zanedbaný hrad nechalo město Domažlice v první třetině 18. století zásadním způsobem přestavět více do podoby zámku.”

“Včerejší noc v Národopisném muzeu (31.5.2024) byla po všech stránkách skvělá. Perfektně opravené (zrestaurované) muzeum. Zajímavé výstavy i stálé expozice. Dostatek personálu pro dotazy, předvádění v expozicích, pohybující se živá hudba, velmi slušná návštěvnost. Myslím, že organizátoři akce mohou být spokojeni.”

“Betlém se spouští v návštěvní době každou celou hodunu Legenda o ztracených sušických jesličkách se stala jedním z podnětů, které daly dohromady dva významné řezbáře na Sušicku, Karla Tittla a Pavla Svobodu. Výsledkem této spolupráce byly nové mechanické sušické jesličky, které byly slavnostně otevřeny pro veřejnost 27.11.2004 po pouhých deseti měsících práce. Při práci jim pomáhali i další řezbáři a všichni dohromady odpracovali 4 028 hodin. Karel Tittl se narodil r. 1954 a žije dnes ve Velharticích. Od r. 2003 je členem Sdružení výtvarníků ČR a v roce 2005 se stal také členem Unie výtvarných umělců ČR. Při práci na betlému navrhoval architektonické pojetí a vyřezal velké figury a objekty. Sušický rodák Pavel Svoboda, narozený v roce 1965, je původním autorem nápadu na vytvoření betlému. Na starosti měl zejména složitý mechanismus, barevné ladění objektů a figur a vyřezával menší postavy. Pavel Svoboda zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve věku nedožitých 48 let dne 7. května 2014. Do poslední chvíle se staral o mechanismus betlému a jeho údržbu. Betlém, koncipovaný do šesti úrovní, je v muzeu zasazen do prostoru 6 x 3,5 x 2,8 metru. Tvoří jej kolem třiceti velkých figur v popředí, přibližně 150 pevných a 150 pohyblivých figur osazených do krajiny Sušicka, z toho polovina je pohyblivých. Pohybuje se také několik z celkem 35 objektů ( mlýnská kola, vory …). Celková rozloha betlému je přes 16m2 . Konstrukce betlému je vytvořena z borovice, domy z lipového dřeva a krajina je dotvářena za pomoci polystyrenu a modelářských materiálů, vesměs jsou používány akrylátové barvy, na figury (postavy) barvy olejové. Použito bylo zhruba 30 m2 překližky, 1,5 m3 borového a více než 6,2 m3 lipového dřeva. Na projektu se finančně podílelo město Sušice, sponzoři a autoři. Finanční krytí nákladů spojených s výrobou betlému ve výši cca 700.000,- Kč si museli zajistit sami řezbáři. Nakonec sponzoři (asi 61 institucí a 45 soukromých osob) přispěli částkou zhruba 200.000,- Kč a Město Sušice betlém od řezbářů odkoupilo za částku 200.000,- Kč. Velkou posilou pro tvůrce byla dlouhodobá podpora starostky města (nynější senátorky) JUDr. Jiřiny. Rippelové a ředitelky Muzea Šumavy Mgr. Zdeňky Řezníčkové. Sušický betlém odráží „kraj starých dob“ – od klasické dřevěné architektury, přes roubenky, šumavské statky, kamenné stavby, až po takové historické klenoty, které snad budou znát jen opravdoví pamětníci – židovskou synagogu v Sušici, nebo prášilskou papírnu. V krajině jsou zasazeny klasické dominanty a představeny jsou i významné památky města Sušice a jeho okolí. © Z. Řezníčková, Z. Papeš”

“Krásné sbírky s poutavým popiskami. Zaujaly mě i osobnosto propojené s muzeem a sbírkami.”

“Přestože je skanzen nevelký, je tam spousta zajímavého k vidění. V rámci prohlídky je možnost vidět i interiéry staveb. Nově jsou instalovány ukázky tradiční lidové kultury a řemesel. Díky úžasné průvodkyni se nám skanzen moc líbil a určitě se vrátíme.”

“Retro hračky,trochu jsem si za vzpomínala na dětství.Malé,ale útulné.Děti si odvezli i ňákou hračku.”

“Zážitek. Dýchá na vás historie Šumavy. Fortel našich předků sklářů, kovářů atd. Bezpochyby těžkého života šumavanů. Vstupné je spíše symbolické a pokud si chcete odnést zážitek v podobě fotografií, tak vám na to stačí 20 Kč.”

“Prostě nádhera! Člověk se sklání před lidmi, kteří umí a dělají radost ostatním. Zde ve Zruči se to opravdu povedlo. Pan Havránek zde vytvořil nádherný betlém, který je dokonalý do každého detailu. Krásnou kulisu tomu dává ozvučení i pohyblivé figury. Každý rok zde nějaká postava přibude. Kdo jste zde ještě nebyli, doporučuji k návštěvě!”

“Úžasný zážitek díky krásným interiérům a skvělému výkladu pana průvodce. Pan Petrásek posunul prohlídku na úplně jinou úroveň, odcházeli jsme nadšení!”

“Velice příjemný zážitek jsem členem takže jako vždy”

“Zaniklá, původně německá vesnice. Jsou zde odhaleny základy původních obydlí s popisem a fotkami domů. Klidné a moc hezké místo.”

“Krásné místo se zajímavou technickou raritou. Rozhodně stojí za návštěvu.”

“Super místo pro výlet s hasičskou expozicí, vnitřní a vnější. Velmi pěkné a zajímavé exponáty, které potěší nejednoho fandu historie hasičství. Navštivte, jistě neprohloupíte.”

“Bohužel otevřeno od 13. Nechtěli jsme čekat. Hlavní cíl bylo houbaření. Parkoviště zdarma. Po modré a okolí. Nádherná procházka kolem říčky. Kameny, stromy, mech, voda. Opravdu pecka.”

“Parkovat lze na krajnici z obou stran mostu. Kamenný most v Rabštejně nad Střelou je pravděpodobně gotický silniční most přes řeku Střelu na severovýchodním okraji bývalého historického města Rabštejna nad Střelou. Most byl zřejmě postaven v letech 1335–1340 současně s přestavbou původního hrádku a založením opevněného města v podhradí. Most v Rabštejně by tak byl starší než Karlův most a po píseckém kamenném mostě by byl druhým nejstarším dochovaným mostem v České republice. Zakladatelem mostu byl zřejmě nejvyšší zemský podkomoří a oblíbenec krále Jana Lucemburského, Oldřich Pluh z Rabštejna. Oldřich koupil rabštejnský statek po roce 1321, nechal přestavět zdejší hrad a vybudovat město, kterému vymohl 21. září 1337 pražské městské právo. Předpokládá se že v té době vznikl i most, přes který vedla zemská stezka z Chebu na Loket, Žlutice, Rakovník a Prahu. V Rabštejně býval údajně mezi dvěma hradními věžemi ještě „Kožený“ most. Most je z hrubozrnného pískovce (dolní část mostu je z hladce opracovaných kvádrů) i neopracovaného lomového kamene (horní část mostu) a břidlice, když horní část parapetní zídky je kryta žulovými deskami. Pilíř je opatřen ledolamem. Délka mostu činí 55 metrů, šířka 4,3 metru a mostovka je odvodněna sedmi žlábky. Oblouky mají šestimetrovou světlost. Na mostě stála barokní socha sv. Jana Nepomuckého a dřevěný kříž. Socha byla z mostu přenesena na nedalekou skálu. Most byl v roce 1993 rekonstruován a poslední velká oprava proběhla v letech 2017–2020. Historický most v Rabštejně nad Střelou je unikátní v tom, že je to snad jediná památka v kraji pod památkovou ochranou, přes kterou jezdí auta. Most je oblíbenou lokací českých i zahraničních filmařů. Byly zde natáčeny například filmy Šťastný smolař a Svatojánský věneček a v roce 2011 se také stal dějištěm remixu klipu Personal Jesus skupiny Depeche Mode.”