Muzea v Královéhradeckém kraji

“Pohled na Starý mlýn z labské strany”

“Krásný výhled na krajinu a duchovní místo u kterého si můžete přemýšlet lidské hlouposti.”

“Otevřeno po předchozím objednání.”

“Malé muzeum které vzniklo díky místním nadšencům a patriotům městyse Častolovic. Otevřené pravidelně je o sobotách a nedělích v červenci, srpnu a září. Jinak je možné domluvit návštěvu i mimo tuto dobu na telefonu, který je uveden na jejich stránkách. Pořádají tématické výstavy, v roce 2020 to byly hodiny a stroje na měření času.”

“V rámci otevřených ateliérů jsme měli možnost seznámit se s prací skvělých restaurátorek, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací a moc jsme si tuto možnost užili, díky.”

“Podle pozemkové knihy uložené v trutnovském archivu osada Haindorf vznikla v letech 1767-1783. Než byly postaveny první chalupy, rozprostíraly se tu hluboké lesy, kterými vedla rušná obchodní cesta z Trutnova na Jaroměř. V lesích pod Liščí horou však nebylo bezpečno, formany a pocestné přepadávaly všelijaké bandy lupičů, které se krajem potulovali. Do roku 1801 se v Haindorfu usídlilo 23 rodin. Chalupníci se živili jako tkalci a dřevaři nebo pracovali v lomu či vyráběli brusné kameny. Haindorf se nerozrůstal. Ještě na přelomu 19. a 20. století měla ves 23 domů se 121 obyvateli – všichni byli Němci. Po jejich poválečném vystěhování vesnice téměř zanikla. Z pramenů víme, že v roce 1950 byly obydleny jen dvě chalupy, ostatní rychle chátraly. Osadu v lesích, která si dodnes zachovala díky své odlehlosti původní ráz, zachránili chalupáři. Většina domů slouží právě jim. K osadě se váže legenda. K tomu, abyste ji pochopili, je nutné popsat zdejší terén. Přístup do zalesněného místa, kde se objeví dvě řady chalup podél cesty, není snadný. Nezpevněná cesta se z Hajnice k chalupám pod Liščí vrchem prudce zvedá – na jednom kilometru je převýšení 100 metrů. Na druhé straně, směrem od Kohoutova, je to podobné. Formani s naloženými vozy to neměli jednoduché. Odpočívali v hostinci v Německé Brusnici, a než zahájili jízdu přes kopec do Haindorfu, brali si jeden pár koní navíc, takzvané příspřeží. V Haindorfu byli potom zapůjčení koně zase vypřaženi. Vesnice byla proto dlouho lidově nazývána jako „Výpřah“. Pověst říká, že jednoho dne se jakýsi forman s ostatními v hospodě vsadil, že cestu zvládne i bez příspřeží. V polovině cesty ho zastihla noc, koně únavou zastavili a nemohli dál. Kolem byla jen temnota a široko daleko nikdo. Vystřízlivělý forman se obrátil ke svatým a sliboval, že pokud mu v nouzi, v níž se ocitl, pomohou, nechá podél cesty umístit jejich obrazy. Tak se i stalo. Zbytek kopce koně zdolali a forman svůj slib dodržel. Podél cesty z Brusnice do Kohoutova nechal postavit 14 „kapliček“ se dřevořezbami znázorňujícími svaté „pomocníky“. Tady legenda končí. Ať už je původ kapliček se svatými jakýkoliv, ví se, že později byly obrazy přestěhovány k chalupám. V nedávných letech původní skřínky nahradily nové, které jsou věrnou kopií, ale místo dřevořezeb jsou uvnitř obrázky. Ovšem dřevořezby se dodnes v některých chalupách zachovaly. Na jednom konci cesty byl vztyčen velký dřevěný kříž, který byl vysvěcen.”

“Skvělé místo , velice zachovalý objekt”

“Zajímavé místo, trochu smutek, že není víc propagované”

“Jedná se o krásný pecjotni srub, byť je uzamčen. Je vidět že se o něj dobře stará.”

“V zahradě se Vám zalíbí zejména.”

“S přítelkyní jsme byli nadšeni velmi dobře udělané stojí za návštěvu”

“Krásný a obrovský palác s kinem vzadu. Bohužel chátrá.”

“Při cestě k rybníku Vyskyt nezapomeňte odbočit 30m k pomníku Karla Kaláta, který vykonával skoro 20 let funkci lesního správce revíru svinarského, a který na tomto místě tragicky zahynul nešťastnou ranou z pušky, jež v rukou držel lesní kontrolor Jirásek.”

“Meli jsme stesti v podobe mile a ochotne pruvodkyne. Male muzeum, vhodne i pro deti.”

“Krásné a útulné prostředí...příjemná atmosféra..milá obsluha, bonusem je věčně usměvavý pan Magnusek..jídlo nám moc chutnalo a určitě sem zavítáme častěji. Jo a jejich větrník.. pecka...moc děkujeme a fandíme Vám...”

“Obec Jíčiněves leží nedaleko města Jičína. Až od počátku 17. století byla samostatným panstvím, připojeným Albrechtem z Valdštejna k nedalekému hradu Veliši. V letech 1715 - 1717 nechal v Jičíněvsi postavit hrabě František Josef Schlík podle plánů architekta J. B. Matheyho barokní zámek. Zámek sloužil Schlíkům jako lovecký zámeček až do roku 1908, kdy se stal oficiálním sídlem rodiny, zůstal vždy v jejím majetku, až na vyjímku mezi lety 1949 - 1989. Zámek je obklopen anglickým parkem a empírovou oranžerií. Přiléhá k němu i Zámecký rybník.”