Divadlo & Kino v Královéhradeckém kraji

“Jeden z pěti objektů dělostřeleckých otočných věží, které byly vybudovány v rámci Československého opevnění. Stejně jako ostatní je sama o sobě okouzlující a speciální.”

“Z Trutnova (Česká republika) do Polska směrem na Lubawku projíždíme městem Libec. Pak přichází Zlata Olešnice. A tady mezi těmito dvěma městy vpravo přes říčku (potok) je vidět (zvláště teď, když není listí) lesní cesta a podél ní obranné pevnosti – protipěchotní bunkry. Stojí za to se na chvíli odchýlit a podívat se na tyto struktury blíže. Je to zdarma. Většinou všichni jdou domů, vracejí se odjinud a moc tomu nevěnují pozornost. Jezdím na kole a mám větší manévrovací prostor. Proto toto místo doporučuji. Do Stachelbergu v Zaclerz míří davy lidí. Ale je to skoro to samé a zdarma. Nemůžete se dostat dovnitř.”

“Pěkné něco takového by mohli postavit i v centru.”

“Tak sem se s Kulturou pod hvězdami už moc těšíme. Krásně zrekonstruovaný areál bude jistě jedním z TOP zastávek roku 2024.”

“Super prohlídka, děkujem klukům od vysílačky za pěkné vybaveny srub ať se dariii, naucny výklad a ochota”

“Moc krásné byly jsme tam s prohlídkou hradu a moc se nám tam líbilo.”

“Navštíveno v rámci akce Světový den vody. Prohlídka celého areálu s průvodci zakončená interaktivní expozicí VODOVODOV. Královéhradecká provozní si za tuto akci zaslouží pochvalu.”

“Hudební divadlo dětem je spolek, který má skvělý vztah k dětem a je to na jejich práci opravdu vidět po všech směrech. Naše rodina jejich představení miluje a písničky si pouštíme i doma :-) Mnoho inspirace a úspěchu ve Vaší další práci přejeme.”

“Velmi pěkné místo. Je to trochu ve stínu samotného kláštera, ale ve skutečnosti si můžete prohlédnout zajímavé muzejní exponáty shromážděné v reprezentativní části kláštera. Sochařství, malířství, užité umění, vojenské předměty, vše dobře popsané a vystavené. doporučuji to.”

“Kinosál něco pamatuje, ale filmy z horolezeckého festivalu jsou skvělé a unikátní už 40 let.”

“Ideální místo pro turistiku i sport”

“V infocentru byly dámy velmi ochotné a po zavolání na číslo na dveřích synagogy přišla průvodkyně za pár minut (chápu, že to pokaždé nepůjde).”

“Naprosto skvělí lidé, skvělá představení, výborné vedení tanečních kurzů. Děkujeme!”

“Nádherná historická stavba. Příjemná paní průvodkyně. Velice doporučuji navštívit.”

“Male ale velmi prijemne muzeum v autentickych prostorach. Meli jsme stesti na perfektni pani pruvodkyni, uplne nam to zlepsilo cely den :-) urcite doporucuji, stoji to za navstevu.”

“Prozili jsme tam hezky maturitni ples hotelove skoly. Jen obsluha baru na sale byla mirne receno velice pomala a nekoordinovana.”

“Dobré odpočinkové místo nejen pro děti”

“Kdy chcete po celý rok můžete si vedle pana Škvoreckého sednout a "pochálovat" s ním”

“I zvenku to vypadá impozantně a je to vše propojené podzemí”

“Menší muzeum, spíše je to o osobnostech než o samotné tvorbě. Ale moc příjemná průvodkyně.”

“Paradní zpestření cesty okolo. Zastavil jsem se a nostalgicky zavzpomínal.”

“Podle pozemkové knihy uložené v trutnovském archivu osada Haindorf vznikla v letech 1767-1783. Než byly postaveny první chalupy, rozprostíraly se tu hluboké lesy, kterými vedla rušná obchodní cesta z Trutnova na Jaroměř. V lesích pod Liščí horou však nebylo bezpečno, formany a pocestné přepadávaly všelijaké bandy lupičů, které se krajem potulovali. Do roku 1801 se v Haindorfu usídlilo 23 rodin. Chalupníci se živili jako tkalci a dřevaři nebo pracovali v lomu či vyráběli brusné kameny. Haindorf se nerozrůstal. Ještě na přelomu 19. a 20. století měla ves 23 domů se 121 obyvateli – všichni byli Němci. Po jejich poválečném vystěhování vesnice téměř zanikla. Z pramenů víme, že v roce 1950 byly obydleny jen dvě chalupy, ostatní rychle chátraly. Osadu v lesích, která si dodnes zachovala díky své odlehlosti původní ráz, zachránili chalupáři. Většina domů slouží právě jim. K osadě se váže legenda. K tomu, abyste ji pochopili, je nutné popsat zdejší terén. Přístup do zalesněného místa, kde se objeví dvě řady chalup podél cesty, není snadný. Nezpevněná cesta se z Hajnice k chalupám pod Liščí vrchem prudce zvedá – na jednom kilometru je převýšení 100 metrů. Na druhé straně, směrem od Kohoutova, je to podobné. Formani s naloženými vozy to neměli jednoduché. Odpočívali v hostinci v Německé Brusnici, a než zahájili jízdu přes kopec do Haindorfu, brali si jeden pár koní navíc, takzvané příspřeží. V Haindorfu byli potom zapůjčení koně zase vypřaženi. Vesnice byla proto dlouho lidově nazývána jako „Výpřah“. Pověst říká, že jednoho dne se jakýsi forman s ostatními v hospodě vsadil, že cestu zvládne i bez příspřeží. V polovině cesty ho zastihla noc, koně únavou zastavili a nemohli dál. Kolem byla jen temnota a široko daleko nikdo. Vystřízlivělý forman se obrátil ke svatým a sliboval, že pokud mu v nouzi, v níž se ocitl, pomohou, nechá podél cesty umístit jejich obrazy. Tak se i stalo. Zbytek kopce koně zdolali a forman svůj slib dodržel. Podél cesty z Brusnice do Kohoutova nechal postavit 14 „kapliček“ se dřevořezbami znázorňujícími svaté „pomocníky“. Tady legenda končí. Ať už je původ kapliček se svatými jakýkoliv, ví se, že později byly obrazy přestěhovány k chalupám. V nedávných letech původní skřínky nahradily nové, které jsou věrnou kopií, ale místo dřevořezeb jsou uvnitř obrázky. Ovšem dřevořezby se dodnes v některých chalupách zachovaly. Na jednom konci cesty byl vztyčen velký dřevěný kříž, který byl vysvěcen.”

“Často navštěvovaná Galerie z mého pohledu. Vždycky zajímavé občas i různé přednášky. Příjemní zaměstnanci.”