Židovské město v Třebíči

Recenze

1. Martina Vozděková ★★★★★

   Byli sme u vás na dovolené, navštívili jsme zámek a vaše krásně město, zidovska cvrt je dost tajemná, člověk když prochází uličkami tak si uvědomí co vše se tu kdysi odehrálo

   téměř 4 měsíce zpět
2. mates_ novotny_ ★★★★☆

   Výlet do města Třebíč, návštěva židovského města a hřbitova.

   téměř 5 měsíců zpět
3. Anna ŠMÍDOVÁ ★★★★★

   Znáte židovskou čtvrť ve městě Třebíč ? Tvoří ji zhruba 300 dochovaných domů, které doplňují objekty bývalých institucí: radnice, rabinátu, školy, nemocnice či chudobince. Perlou čtvrti jsou dvě synagogy Přední a Zadní, druhou z nich zdobí unikátní nástěnné malby z 18. století a konají se v tu výstavy, přednášky a jiné společenské akce. Nahlédněme aspoň krátce do historie. Staré židovské město v Třebíči mělo v době největšího rozkvětu až 1600 obyvatel. První židovští osadníci a obchodníci se tu usadili pravděpodobně už v době, kdy byl stavěn benediktinský klášter, tedy kolem roku 1101. V roce 1723, kdy bylo v Třebíči ustanoveno ghetto, neměli Židé jinou možnost, než bydlet právě zde. Čtvrť se rozšiřovat nemohla, proto se tu domy stavěly do výšky nebo na zahradách a často se dělily mezi rodinami. Až v polovině 19. století získali Židé rovnoprávnost a mohli se volně stěhovat. Před druhou světovou válkou jich žilo v Třebíči cca třista, mnozí skončili v koncentračních táborech nebo hledali útočiště v jiných zemích, po válce se jich vrátilo zpět méně než dvacet. Za návštěvu stojí nejen synagoga, ale také Dům Seligmanna Bauerra na takzvaném Španělovském pozemku, kde se v přízemí můžete vrátit do starých časů a vidět, jak se dřív nakupovalo, vařilo a žilo. Za prohlídku stojí i nový židovský hřbitov na kopci, založený pravděpodobně už v první polovině 17. století, kde je zhruba 3000 náhrobků a téměř 11 000 hrobů, čím se řadí k největším v zemi. Nejstarší hrob prochází z roku 1631, tedy jen 11 let po bitvě na Bílé hoře. Mnohé domy v této čtvrti jsou velice pěkné, jiné hodně poznamenal zub času. Židovská čtvrť se hřbitovem byla roku 2003 zapsaná na Seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO.

   1 rok zpět

1. MARTIN JANIUREK ★★★★★

   Jeden z hlavních turistických cílů v Třebíči. Místo má zvláštní kouzelnou atmosféru. Kromě historie a architektury zde návštěvník nalezne spoustu zajímavých zákoutí a uliček. Občerstvení v podobě kaváren, pekárny barů a restaurací vše ve vzdálenosti několika "kroků". Doporučit můžeme komentovanou prohlídku zadní synagogy spojenou s prohlídkou domu Seligmanna Bauera. Vynechat by návštěvník rozhodně neměl ani rozsáhlý židovský hřbitov. TIP pro rodiny s dětmi - prošli jsme celé ghetto s mobilní aplikací "Skryté příběhy" a byli jsme nadšeni. Hezký příběh který vás "protáhne" celou čtvrtí a nudit se nebudete ani vy ani děti...

   1 rok zpět
2. Martin Janata ★★★★☆

   Zvláštní místo, skvělá atmosféra, kterou ovšem kazí všude přítomná auta (to je ta jedna hvězdička dolů). Na fotografiích jsem tak tentokrát musel silně retušovat. Je tady synagoga, nemocnice, spousta hspůdek a barů a předveším nádherné křivolaké uličky. Toulal jsem se tady večer a druhý den ráno znovu. Tohle místo mě prostě přitahuje. Doporčuji navštívit a radním doporučuji ometzit v této části města auta.

   téměř 2 roky zpět
3. Vladimir Pecha ★★★★☆

   Takové zmenšené městečko na ploše čtyřech hektarů, doslova vmáčklé mezi řeku Jihlavu a vršek Hrádek, se vším, co má město mít: s radnicí, dvěma synagogami, školou, špitálem, chudobincem i kupeckými krámy. Židé měli i svého starostu a strážníka. V přízemí mnohdy nevelkých domů bývaly často obchody nebo dílny, horní patra byla vyhrazena pro obytné účely. Najdeme tu renesanční domy s loubím na kamenných sloupech, domy barokní i klasicistní. Jde o jednu z mála kompletně dochovaných židovských čtvrtí mimo území Izraele. Na židovské město spolu s bazilikou sv. Prokopa se od roku 2003 vztahuje nejvyšší status památkové ochrany - a to je na tom to nejzajímavější. Světové dědictví UNESCO v tomto případě neznamená jen ochranu samostatných historických, architektonických a urbanistických památek, ale jde o celou městskou čtvrť a především soužití jejich obyvatel s odlišným náboženstvím vedle sebe - křesťanská a židovská kultura tu spolu v klidu a míru koexistují už od středověku. Jinými slovy: když se chce, všechno jde.

   téměř 2 roky zpět

Často kladené dotazy