Kai Klimecká
★☆☆☆☆
U paní Březíkové jsem byla poprvé asi ve svých 12 letech, kvůli nočním můrám o s.zneužití , znovu ve 13 kvůli sebeubližování, v 16 znovu kvůli celkovému zhoršení psychického stavu, který by se možná zlepšil, kdyby mě bral během dětství a puberty nějaký doktor za včasu vážně. Nemůžu u ní říct, že by na sezeních ponižovala nebo se chovala povýšeně, ale odcházela jsem od ní s tím, že jsem si připadala provinile a smutně, protože mi přišlo, že to co říkám ji moc nezajímá.