roman

Recenze

1. Marek Trubec Kultý ★★★★☆

   Recenze 2: Moje sliby občas neplním, ale tento jsem měl splnit – nikdy se nevracet. Jenže opět jsem projížděl (objížďka kvůli uzavírce Podlažice), a když jsem míjel onu známou vesnici, ozval se hlad a… no, nějaká naivní naděje, že „tentokrát to třeba bude lepší“. Tak jsem tam zajel. Dneska jsem se naštěstí vyhnul rytmickému bušení a přehazování argumentů se psem – paní zrovna nesla hrnec něčeho, co by i NASA musela zkoumat mikroskopem. Zastavil jsem u plotu. Myslel jsem, že si mě třeba bude pamatovat – přece jen nejsem tak snadno zapomenutelný – ale asi tam projde denně tolik duší (a možná i duchů), že jsem splynul s kulisou. Uvnitř mě přivítalo známé prostředí – stále stejný gauč z kategorie „umění nebo trest?“, ale tentokrát stůl měl všechny nohy! Tedy... byly to dvě nohy a dvě cihly, ale pokrok nezastavíš. A pak přišel šok – mají menu! Skutečné. Vyškrábané hřebíkem na dřevěnou desku, která možná dřív sloužila jako víko od kadibudky. Výběr: dvě položky. První: „variace na guláš“. Druhá položka byla nečitelná. Vsadil jsem na guláš. Instinkt přežití mi zatím funguje. Na matraci v rohu opět vegetoval známý týpek. Původně jsem si myslel, že je to římský filozof na duchovním ústupu, ale dnes už vím, že je to rezidentní prvek podniku, možná i tichý společník. V polovině mého čekání – už to bylo dobrých 30 minut od objednávky – se beze slova zvedl, chvíli na mě mlčky zíral a pak prohlásil: „Venku mám kolo. Mohl by jsi ho jet projet.“ Neznělo to jako otázka. V podstatě mi naznačil, že čekání je forma duševní očisty a ideálně bych měl být mimo provozovnu, než se guláš uvolí existovat. Tak jsem šel ven. Kolo připomínalo stroj, který možná jezdil už za první světové – nejspíš jako doprovod s tanky. Bál jsem se na něj vůbec sednout, ale nechtěl jsem riskovat, že mě filozof bude z okna sledovat, jestli poslouchám. Tak jsem kolo opřel o zeď a tvářil se, že obdivuju výplet. Za pár minut za mnou filozof skutečně přišel. V ruce držel provaz a pytel, a beze slova mi podal konec lana. Pomáhal jsem mu „přenést kadibudku, co ujela z kopce“. Ve vesnici je prý zvykem, že hosté pomáhají s běžným provozem. Během manipulace mě dvakrát málem přimáčkla vrata a jednou jsem spadl do kopřiv, ale nakonec jsme kadibudku zaparkovali na původní místo „podle mechu“. Pak se na mě podíval, pokýval hlavou a řekl: „Guláš už asi bude.“ Což bylo první povzbudivé slovo za celý den. Jídlo mě opět překvapilo – chuťově nečekaně dobré, jako kdyby vařil někdo s talentem, ale bez smyslu pro realitu. Vypadalo to, jako když se šéfkuchař v půli vaření rozhodl odejít na ryby a zbytek dodělal jeho pes. Ale fungovalo to. Nějak. V půlce jídla se filozof rozhodl obohatit atmosféru a pustil na televizi dechovku. Hlasitost byla nastavena na úroveň „rozhlas pro čtyři vesnice“. V jednu chvíli jsem měl pocit, že slyším rytmus i z odrazu ve sklenici. Okolní nábytek vibroval v taktu. Když jsem dojedl, zkusil jsem požádat o zabalení zbytku. Paní sáhla pod pult a vytáhla igelitku od Lidlu, ve které ještě voněl prací prášek. Dovnitř jídlo nabrala polévkovou naběračkou. Praktické. Hygienické? Nechme to na víře. Placení? Cena byla stanovena zřejmě podle velikosti mojí peněženky. Paní mě chvíli pozorovala, zhodnotila mou obuv a pak suše pronesla: „Čtyři sta třicet.“ V ceně byla i sklenice vody – pravděpodobně přímo ze studny, protože byla cítit železem tak silně, že bych z toho dostal při nejmenším 2 hřebíky. Při odchodu byl pes uvnitř naprosto v klidu – spal vedle dveří, možná meditoval. Ale jakmile jsem za sebou zavřel dveře a vkročil ven, změnil se v bestii. Začal štěkat, vrčet a pokusil se mi ukousnout nohavici. Byl jsem nucen přeskočit plot ve stylu, který by mi záviděli i olympionici. Odcházel jsem s plným žaludkem, mírně rozechvělý a s pocitem, že jsem byl opět součástí něčeho většího – možná tajného rituálu, možná sociálního experimentu. Původní Po 15 minutách rytmického bušení na vrata mě přivítala paní v luxusním oblečku. Tipoval jsem římskou tógu, ale bližší inspekcí jsem zjistil, že šlo noční košilku. Interiér? Představte si bistro po zásahu tornáda. Limit

   téměř 7 měsíců zpět

Často kladené dotazy