Recenze

  1. Petr Žák (Jednou stopou Českem) ★★★★★

    Areál židovského hřbitova Volary se nachází v těsném sousedství hřbitova městského v ulici Zlatá stezka v severovýchodní části města. Je obklopen kamennou ohradní zdí a je volně přístupný. Náhrobky, jež jsou rozmístěny v pravidelných řadách, jsou z bílé žuly. V minulosti byly opatřeny plechovými jmenovkami, nápisy však později byly do náhrobních kamenů vytesány. V letech 1989–90 byl areál rekonstruován. Na hřbitově byly v květnu roku 1945 pohřbeny oběti z řad vězeňkyň tzv. pochodu smrti z německého koncentračního tábora Helmbrechts (některé z těchto žen byly dříve vězněny v ženském koncentračním táboře Ravensbrück) do Prachatic. Tábor v Helmbrechtsu byl pobočným táborem základního koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Z Helmbrechtsu bylo na pochod smrti vyhnáno dne 13. dubna 1945 více než tisíc tři sta žen, které šly pěšky přes Aš, Františkovy Lázně, Kaceřov a Bukovany do koncentračního tábora ve Svatavě, kam dorazily 17. dubna. O tři dny později, 20. dubna, byly ženy poslány ze Svatavy dále, musely projít přes Sokolov, Mariánské Lázně, Stráž u Tachova, Poběžovice, Mrákov, Nýrsko, Dešenice, Hartmanice, Anín, Rejštejn a Kvildu. Velitelem pochodu smrti byl velitel helmbrechtského ženského koncentračního tábora Alois Dörr, jemuž s hlídáním vězeňkyň pomáhalo dalších asi dvacet dozorců a dozorkyň. Řada žen zemřela cestou, některým se podařilo uprchnout. Dne 4. května odpoledne přišlo pěšky do Volar kolem 170 vyčerpaných žen, dalších asi 140 žen bylo do Volar přivezeno na osmi koňských povozech, protože již nebyly schopny chůze. Shromážděny byly ve staré dřevěné kůlně, která stávala mezi pilou Otty Pinskera a továrnou na řetězy Oskara Knäbla. Dalšího dne, tedy 5. května 1945, byla asi polovina žen vyhnána na další pochod směrem na Prachatice. U obce Cudrovice esesáci dvacet dva žen postříleli. Jejich těla následně příslušníci wehrmachtu odvezli do Volar a dali je do společného „hrobu“ na hnojišti u hospodářské usedlosti č. p. 155 nedaleko městského hřbitova. 5. května byly Volary osvobozeny americkou armádou. Jejího velitele místní obyvatelé upozornili na tento „hrob“. Ten nařídil jeho exhumaci stejně jako exhumaci dalších hrobů, v nichž byly pohřbeny ženy, které zemřely na posledním úseku pochodu smrti z Kvildy do Volar. Ve Volarech byla exhumována těla dvaceti dvou žen, v Kvildě těla devatenácti žen a u osady Polka těla třinácti žen. Exhumaci těl zemřelých, jejich ukládání do rakví, odvoz rakví do Volar a kopání hrobů na nově vyčleněném hřbitově prováděli Němci pod dohledem amerických vojáků ve dnech 7. a 9. května 1945. 11. května se konal pohřeb, jehož se museli zúčastnit všichni němečtí obyvatelé města včetně dětí, kteří nejprve museli projít kolem otevřených rakví, aby viděli, jak dokázali příslušníci SS zničit životy mnoha žen a dívek. Bohoslužbu sloužil kaplan americké armády, Rabi Herman Rocker. Poté byly rakve uloženy do několika společných hrobů, nad nimiž byly vztyčeny dřevěné kříže se jmény pohřbených. Ženy, které zemřely po 11. květnu, byly pohřbívány do samostatných hrobů. V listopadu roku 1945 tu byla pohřbena sedmnáctiletá Polka Dora Ebbe a jako poslední neznámá žena, jejíž tělo našel v srpnu roku 1946 houbař a lékař usoudil, že to byla nejspíše jedna z účastnic pochodu smrti. Celkem tu bylo pohřbeno 95 žen židovského původu, které pocházely z Maďarska, Polska, Čech, Německa a Ruska. Nachází se zde i jeden pomníček muže. Je jím ruský dělník Grigorij Onopščenko, který sloužil u sedláka v Českých Žlebech a při útěku do ruského zajateckého tábora byl nedaleko obce Dobrá roku 1944 postřelen a následně zemřel. Pohřben byl v nedalekém lese a při svozu obětí pochodu smrti byly jeho ostatky roku 1945 rovněž převezeny do Volar. Na pomníku u vchodu je ve čtyřech jazycích (česky, polsky, německy a maďarsky) nápis: „ZDE JE POHŘBENO 95 ŽEN ŽIDOVSKÉHO PŮVODU, KTERÉ BYLY NA POCHODU SMRTI V KVĚTNU 1945 V OKOLÍ MĚSTA UMUČENY NACISTY“. Na pomníku uvnitř hřbitova je nápis: „JE VÁM TO LHOSTEJNÉ, VY VŠICHNI, KTEŘÍ JDETE KOLEM? POHLEĎTE A VIZTE, MÁ-LI NĚKDO TAKOVOU BOLEST, JAKÁ BYLA ZPŮSOBENA MNĚ".

  2. Roman Vosicky ★★★★☆

    Stojí za návštěvu a nahlédnutí. Jo lidé umí být opravdu velká verbež. Proto je třeba takováto místa navštěvovat a připomínat si to. A vážit si toho jak se máme dnes. Skrývá ostatky 95 žen, které zemřely nebo byly zabity ve Volarech a okolí v posledních dnech II. světové války, i těch účastnic, které se sice dožily osvobozeni americkou armádou, ale následně podlehly prodělaným útrapám. Poté, co tu byl objeven jejich masový hrob, museli sami místní Němci mrtvé vykopat a znovu uložit do samostatných hrobu.

  3. Václav Joza ★★★★★

    Klidné místo na přemýšlení

  1. Martin Holík ★★★★★

    Velmi silné místo, k zamyšlení, k modlitbě. V nedalekém muzeu se jedna místnost věnuje hroznému činu, vedoucímu k tolika úmrtím.

  2. Ali Ond ★★★★★

    Krásné pietní místo

Nová recenze

Často kladené dotazy

Jak se dostanu k hřbitov Volary?

Trasu k hřbitov Volary najdete zde odkaz

Advertisements