Pavel Příbrský
★★★★★
Ta výloha působí jako pozůstatek jiného času — vitrína zastavená v minulosti, kde se umělé květiny s vybledlými barvami pomalu opírají o několik čelenek do vlasů, které už léta nikdo nevzal do ruky. Barvy na vlasy v zažloutlých obalech připomínají sortiment z devadesátých let a vše překrývá silná vrstva prachu, která tlumí světlo a zároveň tichým způsobem prozrazuje, že se tu dlouho nic nezměnilo. Výloha je jakýmsi mementem nehybnosti, tichou výpovědí o době, která plynula dál, zatímco tady zůstala stát.